Rozpaky

29. března 2015 v 19:05 |  Koně ledu
Ahojky jak jsem slíbila další část Koní ledu Usmívající se
Cestovali jsme potichu.
Do tváří se nám opíral studený vítr první předzvěst brzké zimy. Pokud brzy nenarazíme na nějakou vesnici nejspíš zmrznu. Se zářivě bílým koněm po svém boku jsem se ale o svou starost nepodělila. Nebyla jsem si jistá jestli s ním vůbec chci mluvit po tom jak se zachoval ve městě ani nevím proč vůbec stále zůstává s námi.
Z hlubokého rozjímání mne vyrušilo nadšené Renovo zaštěkání. Zdálo se, že jemu zima vůbec nevadí, proháněl se s větrem o závod okolní krajinou a očividně byl velmi spokojený. Aspoň někdo pomyslela jsem si. Černá klisnička se viditelně zachvěla.
"Dáme si přestávku"prohlásila jsem.
"Kousek odtud je malá vesnice můžete si odpočinout tam" řekl Silurian mírně odtažitým hlasem.
Naštvala jsem se.
Každý není jako ty víš! My občas potřebujeme trochu tepla a klidu a jestli se ti to nelíbí tak fajn jdi si kam chceš!"
"Lusy já se snažím ti pomoct!" bránil se Silurian. "Chtěl bych ti něco ukázat."
"No to je od tebe hezké, ale jediný co chci teď vidět je teplý čaj a měkká postel."
"Až si odpočineš bude tě to zajímat".
"No tím bych si nebyla tak jistá" zabručela jsem, ale bez dalších námitek pokračovala v cestě.
Opět zavládlo ticho.
Po další hodině cesty jsme konečně dorazili do nejbližší vesnice. Matně jsem si vzpomínala, že se jmenuje Likra. Uprostřed náměstí stál hostinec. Po krátké domluvě s majitelem jsem ubytovala klisničku a vyšla s Renem do svého pokoje.
Silurian zůstal venku. Nehodlal riskovat, že ho znovu zajmou. I když pochybuji, že by uspěli neměla jsem sílu mu odporovat. Dohodli jsme se na času a místě setkání za čtyři dny v lese za vesnicí. Do té doby jsem mohla odpočívat což opravdu potřebuji usoudím po namáhavém zdolání posledních schodů vedoucích k mému pokoji.
Celé příští dva dny s Renem prospíme. A ty zbylé posedáváme dole v hostinci a snažíme se nabrat co nejvíce síly na nadcházející cestu .
Nyní už odpočatá sedím na Deltě (tak jsem pojmenovala černou klisnu), ujíždějící směrem k Černému lesu.
Je to zvláštní, teď na podzim je les nejteplejším místem vůbec. Mezi jeho napůl opadanými korunami stromů prosvítá slunce. Po každém došlápnutí Delty na zem se uvolní vůně zvolna se rozkládajícího listí. Moje myšlenky se samovolně zatoulají k domovu, k minulosti. Dobrá nálada je rázem v trapu.
Při závanu studeného vzduchu sebou ani netrhnu vím kdo přichází. Je to on a je nezvykle nervózní.
"Chtěl bych ti někoho představit"řekne bez přivítání
"Seznam se s mým přítelem tygrem Čirokým ochráncem lesa".
Tak jako ze Siluriana vyzařoval mráz, z toho stvoření, které přicházelo k nám vyzařoval život.
Nebylo to zvíře, spíše éterický přízrak hrající všemi barvami. Kamkoli došlápnul vyrašila ze země čerstvá tráva a skoro to vypadalo, že větve se naklánějí aby se o něj otřely.
Došel ke mně a zadíval se mi do očí. V mojí mysli se ozval zvláštní hlas.
Přirovnávat tento způsob komunikace k tomu Silurianovu by nebylo přesné, toto bylo méně osobní, umínila jsem si, že se na to později zeptám.
"Vítej v mém lese dítě. Už jsem tě čekal dávno. Jistě máš mnoho otázek pojď tedy se mnou já ti je zodpovím".
Věnovala jsem koni za sebou překvapený pohled.
Pokývl na souhlas.
Otočila jsem se proto na další mystické stvoření, jež mne v poslední době potkalo a následovala ho hlouběji do lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 4. dubna 2015 v 8:55 | Reagovat

Uh, dlouho jsem tu nebyla, mám rozepsaných milion věcí a ještě jednu zakázku, která je netrpělivě očekávána...
Musím to napravit.

Je to skvělý, píšeš to takovým tím tvým Aničkovským způsobem. Promiň, musela jsem to sem napsat. xD
Nevím, k čemu jinýmu bych to přirovnala... :D

Ten tygr je opravdu zajímavý. To mi připomíná, že musím začít na blogu s novou fantasy povídkou. :P
Přijď. :)

2 Annie Annie | Web | 4. dubna 2015 v 19:07 | Reagovat

Ok :) díky

3 capriolina capriolina | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 23:14 | Reagovat

Píšeš moc pěkně, zajímavé téma. Doufám, že budeš dále pokračovat. :)

4 Annie Annie | Web | 7. dubna 2015 v 18:03 | Reagovat

děkuji pokračování určitě bude :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama