Útěk

17. března 2015 v 16:34 |  Koně ledu
Ahojky omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, ale teď tady mám další část povídky tak ať se líbí Usmívající se

Vyklouznout z města nebylo až zas tak těžké jak jsem si myslela. Alespoň tedy pro mě. Pro mého nového přítele to bylo vše jen ne snadné. A když jsme tedy stanuli po několikahodinovém nočním plížení na dohled městským hradbám, pocítil úlevu. V domnění, že už je v bezpečí přestal být ostražitý a dečka jež měl převázanou na krku sklouzla. Naneštěstí při poryvu větru přistála přímo na obličeji nočního hlídače. Tak teď jsme v háji pomyslela jsem si.
Pak se spustil poplach.
"Vyskoč mi na záda" řekl znepokojeně Silurian.
" Já na tobě nepojedu určitě bych hned spadla!"bránila sem se.
"To tu chceš radši zůstat? Fajn tak já jdu."Vypadal, že se chce už už rozběhnout pryč a tak jsem ho zadržela.
"Nemůžeš mě tu nechat pomohla jsem ti, ale na tobě nepojedu seženu si vlastního koně." Prohlásila jsem umíněně.
Myslí koně se prohnalo něco jako bouřkový mrak. V příští chvíli jsem si připomněla jakou mocí můj nový přítel vládne. Zaržál.
Ale ne jako normální koně tohle mi připomínalo kvílení velryby. O minutu později se k nám připojila zjevně vyděšená černá klisna. Před Silurianem hluboce sklonila hlavu na znamení podřízenosti. On se však na ni nedíval pozoroval mne. Podívala jsem se na klisnu a uvědomila si, že on na vzpurnost nebyl zvyklý. Všichni se ho báli, možná bych měla i já napadlo mě, ale cítila jsem němu jen opovržení. Nikdo by druhé neměl takto ovládat. Byla jsem pevně rozhodnutá, že já se ovládnout nenechám.
Nasednu na klisnu a pobídnu ji vpřed. Musím odvést pozornost. Jakoby náhodou si to namířím k západní bráně. Hlídač na mě nevěřícně civí takový rozruch ve dvě ráno asi ještě nezažil.
"Už ani krok slečinko vraťte se hezky domů tady nemáte co dělat" řekne stále ještě mírně udiveným hlasem.
Vypláznu na něj jazyk a projedu tryskem kolem.
"Co si to dovoluješ ty náno!"křičí a přesně podle plánu se rozjede na koni za mnou.
Tehdy Silurian vyběhne za mnou a rychlostí střely opustí území města. Zastavím se. Čekám až mě hlídač dohoní. Avšak bílý kůň je u něj dříve. Postaví se mu do cesty a hlídačův kůň do něj málem vrazí. V poslední chvíli zabrzdí a hlídač končí na zemi. Silurian si pohrdlivě odfrkne pak se zadívá kamsi za mne. Při pohledu stejným směrem uvidím Rena musel nás sledovat, ale já jsem nakonec ráda že ho tu mám jediná připomínka toho co jsem ztratila. Domů už jsem se vrátit nemohla to vím a tak jsem nechala osamělou slzu skanout po tváři a obrátila se vstříc novým dobrodružstvím.
Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 18. března 2015 v 17:26 | Reagovat

Krásný! :)
Teď už to máš bez chybky.

2 Annie Annie | Web | 18. března 2015 v 17:42 | Reagovat

díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama